* * *
Bydlíme v jedné čtvrti:
když stojí slunce v nadhlavníku
nevíme co teče v řece u trati
co skrývá zorané pole
pod hroudami svého masa
co vyšťárá děcko
když klacíkem hledá
poklad
naivních fantazií
o světě
ve kterém když se dva milují
nezbývá než
smeknout
Schody oněmí
bez kroků sousedky
kterou ve čtvrti
nikdo nezná
Dům osiří když nepřinesu
alespoň svědectví
nezalité a zvadlé
Schátralá kostra vzpomínky
vysyčí jako
voda na čaj
již postaví matka dítěti
než se vrátí domů
aby přineslo
horké dlaně poseté
kapičkami rosy
Kde se vzala
v pravé poledne?
Jaro 2007
Ostrava – Poruba