Komentáře: Čutej, básníku!

Od: yogumin

yogumin — Sun, 19 Aug 2007 14:51:32 +0000

Jinak vam samozrejme preji
hodne zdaru & sily v techto aktivitach!

Od: Jan Motal

Jan Motal — Sun, 19 Aug 2007 12:05:50 +0000

to Yogumin
O JHK jsem psal, že to bylo jeho první a zřejmě i poslední účastenství v nějaké porotě… ale jsem rád za tu zkušenost 🙂 JEF nebyl v žádné z porot, ale své akce navzájem navštěvujeme, snad není daleko i nějaká společná akce, jestli Bůh dá. 🙂

No a k těm soutěžím – já s Vámi souhlasím, ale zase se mezi začínajícími autory pohybuji dost na to, abych věděl, jak je soutěž dokáže motivovat k soustavné práci, která, holt, je základem každého umění. Nicméně formu soutěže rozhodně opouštím, už jen pro to, že chci, aby každý ročník byl živě reflektován a ovlivňován…

Soutěže everywhere, to je zvěrstvo, máte naprostou pravdu.

Od: yogumin

yogumin — Sun, 19 Aug 2007 11:53:58 +0000

To: Autor
Dost me prekvapilo, ze jste tam dostali JHK a JEF.
Pri vsi ucte, soutez v basneni, mi prijde stejne smyslna, jako jedna TV humoristicka soutez, kde o vitezi rozhodoval potleskomer.

Od: yogumin

yogumin — Sun, 19 Aug 2007 11:45:15 +0000

To: RV
To co zde formulujete je popsano v knize Edwarda de Bono: I Am Right – You Are Wrong (vyslo tez cesky v Argu). Autor pojmenovava jako vodni a skalni logiku – watter & rock logic.

Od: Jan Motal

Jan Motal — Sun, 19 Aug 2007 11:15:16 +0000

ad all
ad Ivo Kajpr: máte pravdu – i pro mne má velký význam právě ta rovina, kdy se děje „společenská událost“, kdy básně fungují vlastně ve veřejném prostoru a pořádání soutěží stratifikuje spol. čas (lidé se na akci těší, chystají, pak o ní mluví…). I první ročník měl finále ve formě autorských čteních (2 básníci + 3 soutěžící každý den zároveň), což je rozměr, který bych rád, nehledě na konkrétní formu, zachoval.

ad Yogumin: Tuším, že v Blesku je soutěž o to, kdo bude hrát Kájínka ve filmu, účastníte se rovněž? :))

ad Pavel Sikora: Je fakt, že v Athénách, když se kus nelíbil, tak kamenovali herce, a „produkční“ (sponzoři) často sledovali jen velmi sobecké cíle (vyniknout, namastit si kapsu), ale je pravda, že náš, občanský čas, od osvícenství, je poněkud neosobní – několik politických a konzumních svátků to nezachrání.

ad RV: Děkuji 🙂 Myšlenka o ord. proměnné je dost inspirativní, rozhodně stojí za rozvinutí 🙂 i když nás pořád nezbavuje problému, co tedy bude „výš“ a co „níž“…?

Od: yogumin

yogumin — Sun, 19 Aug 2007 09:59:21 +0000

2 Pavel Sikora
Problem bude zrejme v tom, ze svaly se daji napumpovat „praskama“, coz zatim neumime s mozkem. Ale ta doba prece musi prijit!
Znate nick challenger?

Od: RV

RV — Sun, 19 Aug 2007 08:52:09 +0000

Hezký článek
Zvýšil jsem Vám karmu, takže se můžete těšit na příští život. 🙂

S tím uměním je to těžké. Na jednu stranu vám spousta lidí řekne, že v umění se přece nedá soutěžit a srovnávat co je lepší a co horší. Na druhou stranu vám spousta (často těch samých) lidí řekne, že něco je „brak“ a něco „krásné“.

Osobně bych viděl uměleckost a „krásnost“ uměleckého díla jako tzv. ordinální proměnnou. Můžete říct, co je lepší a co ne (narozdíl od nominálních proměnných), ale ne o kolik (narozdíl od kardinálních proměnných). 🙂

Od: Pavel Sikora

Pavel Sikora — Sun, 19 Aug 2007 01:40:25 +0000

O tempora o mores (aneb Styďte se, yogumine)
Jó, to byly časy, kdy vavříny získávali i poetové, řečníci a hudebníci. Ostatně starověké olympiády měly veskrze náboženský základ a byly pořádány k poctě Dia a Pelopse. Není posledních sto a něco let trošku moc materialistických? Nějak mi do té καλοκαγα θία chybí duch… Jsou dnešní soutěžící ještě krásní a dobří? Kde je ta harmonie?

Od: yogumin

yogumin — Sun, 19 Aug 2007 00:33:04 +0000

Je jenom nekolik malo soutezi
ktere me opravdu vzaly za srdce. Jednou z nich je Zlaty Slavik, kterou sleduji se zajmem jiz nekolik desetileti a porad me drzi v tom neformalnim vzrusujicim napeti. Ty korespondencni listky, co jsem se jich tam jenom naposilal(!) – asi nespocita ani fenomenalni Ceska Posta.
Dalsi soutez, kterou jsem leta se zajmem sledoval, ale dnes jiz bohuzel neni in, byla soutez hornickych predaku v rubani uhli. Kde ty casy jsou, kdy jsem s uchem na rozhlase po drate nedockave cekal na nove rekordy chlapcu z Ostravy ci Sokolova.
Momentalne me nenechava klidnym zebricek nejuspesnejsich americkych manazeru. Jejich kvalita se hodnoti podle vyse celorocnich platu.
Soutez o nejlepsiho basnika je pro me urcite take horkym adeptem na oblibenou soutez. Doufam, ze vydrzite! A coz pak teprve klani basnirek a treba v mokrem tricku!

Od: Ivo Kaipr

Ivo Kaipr — Sat, 18 Aug 2007 21:22:08 +0000

Soutěže byly už za Řecka – mají smysl jako události
Samozřejmě, že soutěž v poezii je objektivní nesmysl. Ale dokáže udělat jednu věc, kterou právě jinak skoro udělat nelze. „Srovná“ autory známé i neznámé na jednu linku a může se stát, že se tak objeví zapadlý talent. Někdo, kdo se normální mašinérií neprosadí, ale díky soutěži si ho aspoň někdo všimne.

S radostí bych sledoval tak jako kdysi v Athénách soutěžící dramatiky s novými hrami. Je samozřejmě nemožné stanovit nějaké objektivní pořadí, není to jednorozměrný sprint. Ale správně vymyšlená soutěž podnítí aktivitu. Stane se událostí, tradicí. To by měla být vaše ambice.

Nevím nic o té vaší soutěži, ale kdyby měla formu veřejného čtení v nějakém divadle a já byl zrovna na místě, s radostí bych se posadil do hlediště a třeba i hlasoval. Kdybyste pak navíc v článku o soutěži uvedl třeba odkaz na web, kde by byly soutěžní díla i s hodnoceními a s možností další diskuse, možná by se lecjaký text potkal se čtenářem, který ho zrovna nějak potřebuje.