Nejrychlejší může být
jen jeden. A ten, který vede peloton, o tom se píše.
Nově ale zřejmě sportovní alegorie nestačí, nyní
se připravuje (a zcela poprávu, vzhledem k nastupující
digitalizaci) k válce. A to hned hypermoderní.
Připravila „univerzálního vojáka“,
reportéra, který bude all inclusive: redaktor, střihač,
dramaturg. Výhled do budoucna je upgrade na univerzálního
vojáka nové generace, jenž bude sám sobě i
kameramanem. Prý po vzoru velkých světových
zpravodajských domů. A nové hlasatelně bude vévodit
druhá největší plazmová obrazovka v Evropě.
Válka je válka a technologie vyhrávají.
Tzv. jednočlenné štáby,
ke kterým Nova směřuje, jsou jistě produkčně výhodné.
Navozují ale palčivou otázku: může jediný
člověk zvládnout práci celého štábu? V
době, která se vyznačuje diverzifikací specializací
je něco podobného velký kumšt a zaslouží
obdiv. Zaslouží i uznání z důvodů jaksi
metafyzických – člověk, jenž v určitém oboru
dosáhne „nadřemesla“, schopností, které
převyšují dílčí dovednosti, je člověkem,
který je schopen daný obor chápat v globále
a tudíž je blíže prameni poznání
předmětu daného oboru vůbec. Nicméně to je v
postmoderním světě spíše utopie. Vědci všech
disciplín se shodují, že specializace postupuje
takovou rychlostí, že je často velmi těžké
přehlédnout i vlastní předmět bádání.
Média nejsou výjimkou.
Pominu-li teorii, která je spíše akademickou
záležitostí, ale s níž by minimálně do
styku měl přijít každý mediální
pracovník (nebo alespoň každý, kdo otevřeně
nedeklaruje, že se vzdává kritického myšlení),
je tu i obrovské množství řemeslných
dovedností, zvládnutí určitých technik,
žánrů, ale i přehledu v dané mediální
specializaci. Jinými slovy – autorský přístup,
kdy jednotlivec je sám sobě kameramanem, režisérem,
scenáristou atd. vyžaduje velmi silné osobnosti. A to
i ve zpravodajství, kde autorský subjekt má být
potlačen.
Takový „dělník“ žurnalistiky reprezentuje svět kolem nás – vždy pouze
reprezentuje, protože médium nepřináší
realitu, ale příběh o ní. A to by měl činit
svědomitě, tj. s pevnou rukou v řemesle, znalostmi a kritickým
nadhledem. Proto chodí redaktor a kameraman: redaktor má
čas plně se věnovat vyprávění příběhu,
kameraman ostří, ladí obraz. Co když se obě profese
spojí? Hrozí, že redaktor nebude plně koncentrován
na rozhovor, protože bude „ladit“ obraz, ale jen těžko s
takovou pečlivostí, jako dobrý kameraman. Nemluvě o
tom, že už samotná idea „být sám sobě
dramaturgem“ je nonsens. Dramaturg je tu právě proto, aby
přinášel jiný pohled, byl prvním čtenářem
či divákem, byl odrazovou stěnou, byl kritikem. Ale zřejmě
si televize Nova myslí, že nejlepší je sebekritika.
Zřejmě mají na Barrandově nadprůměrně kontemplativní
štáb. Až tak, že na náročnější výstupy
nemá zřejmě čas, soudě podle úrovně dosavadní
zpravodajské produkce.
Možná, že kormidelníci
komerční jedničky (za kterou se Nova bezesporu sama
považuje) již uvažují i o univerzálním
divákovi. Konkursu na tuhle roli se ale asi raději
nezúčastním.